čeřen
Czech
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *černъ.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈt͡ʃɛr̝ɛn]
- Hyphenation: če‧řen
Noun
čeřen m inan
Declension
Declension of čeřen (hard masculine inanimate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | čeřen | čeřeny |
| genitive | čeřenu | čeřenů |
| dative | čeřenu | čeřenům |
| accusative | čeřen | čeřeny |
| vocative | čeřene | čeřeny |
| locative | čeřenu | čeřenech |
| instrumental | čeřenem | čeřeny |
Further reading
- “čeřen”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “čeřen”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “čeřen”, in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2025, slovnikcestiny.cz
- “čeřen”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025