čelo

Inherited from Old Czech čelo, from Proto-Slavic *čelo, from Proto-Indo-European *kelh₃os.

• IPA^(key): [ˈt͡ʃɛlo]

čelo n (diminutive čelíčko or čílko)

1. (anatomy) forehead

• “čelo”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “čelo”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “čelo”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025

• (Kautokeino) IPA^(key): /ˈt͡ʃeːlo/

čēlo

1. inflection of čeallut:
   1. present indicative connegative
   2. second-person singular imperative

Inherited from Proto-Slavic *čelo.

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈt͡ʃɛɫo/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈt͡ʃɛlo/

čelo n

1. forehead
2. front

• Czech: čelo

• Jan Gebauer (1903–1916) “čelo”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění

Inherited from Proto-Slavic *čelo, from Proto-Indo-European *kelh₃os.

• IPA^(key): /t͡ʃělo/
• Hyphenation: če‧lo

čèlo n (Cyrillic spelling чѐло)

1. forehead

• Slavomolisano: čela

Inherited from Proto-Slavic *čelo, from Proto-Indo-European *kelh₃os.

• IPA^(key): [ˈt͡ʃelɔ]

čelo n (relational adjective čelový)

1. forehead

• čielko, čelíčko

• “čelo”, in Slovníkový portál Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra SAV [Dictionary portal of the Ľ. Štúr Institute of Linguistics, Slovak Academy of Science] (in Slovak), https://slovnik.juls.savba.sk, 2003–2025

From Proto-Slavic *čelo, from Proto-Indo-European *kelh₃os.

• IPA^(key): /t͡ʃɛ̀ːlɔ/

čélo n

1. forehead

Shortening of violončélo.

• IPA^(key): /t͡ʃéːlɔ/

čẹ̑lo m inan

1. cello

• “čelo”, in Slovarji Inštituta za slovenski jezik Frana Ramovša ZRC SAZU (in Slovene), 2014–2025