řučěj
Old Czech
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *ručajь. Anlaut ř- is probably an analogical change as in verb řútiti sě, řúcěti sě.
Pronunciation
Noun
řučěj m inan
Declension
Declension of řučěj (soft o-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | řučěj | řučějě | řučěji, řučějové |
| genitive | řučějě | řučějú | řučějóv |
| dative | řučěju | řučějoma | řučějóm |
| accusative | řučěj | řučějě | řučějě |
| vocative | řučěju | řučějě | řučěji, řučějové |
| locative | řučěji, řučěju | řučějú | řučějích |
| instrumental | řučějem | řučějoma | řučěji |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
Descendants
- Czech: ručej
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916) “řučěj”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění