Πικηνός
Ancient Greek
Etymology
From Latin Pīcēnus.
Pronunciation
- (5th BCE Attic) IPA(key): /piː.kɛː.nós/
- (1st CE Egyptian) IPA(key): /pi.ke̝ˈnos/
- (4th CE Koine) IPA(key): /pi.ciˈnos/
- (10th CE Byzantine) IPA(key): /pi.ciˈnos/
- (15th CE Constantinopolitan) IPA(key): /pi.ciˈnos/
Noun
Πῑκηνός • (Pīkēnós) m (genitive Πῑκηνοῦ); second declension
Inflection
| Case / # | Singular | Dual | Plural | ||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Nominative | ὁ Πῑκηνός ho Pīkēnós |
τὼ Πῑκηνώ tṑ Pīkēnṓ |
οἱ Πῑκηνοί hoi Pīkēnoí | ||||||||||
| Genitive | τοῦ Πῑκηνοῦ toû Pīkēnoû |
τοῖν Πῑκηνοῖν toîn Pīkēnoîn |
τῶν Πῑκηνῶν tôn Pīkēnôn | ||||||||||
| Dative | τῷ Πῑκηνῷ tōî Pīkēnōî |
τοῖν Πῑκηνοῖν toîn Pīkēnoîn |
τοῖς Πῑκηνοῖς toîs Pīkēnoîs | ||||||||||
| Accusative | τὸν Πῑκηνόν tòn Pīkēnón |
τὼ Πῑκηνώ tṑ Pīkēnṓ |
τοὺς Πῑκηνούς toùs Pīkēnoús | ||||||||||
| Vocative | Πῑκηνέ Pīkēné |
Πῑκηνώ Pīkēnṓ |
Πῑκηνοί Pīkēnoí | ||||||||||
| Notes: |
| ||||||||||||
Derived terms
- Πῑκηνῐ́ς (Pīkēnĭ́s)
Descendants
- Greek: Πικηνός (Pikinós)