звонъ
Old Church Slavonic
Etymology
From Proto-Slavic *zvonъ.
Noun
звонъ • (zvonŭ) m
Declension
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | звонъ zvonŭ |
звона zvona |
звони zvoni |
| genitive | звона zvona |
звоноу zvonu |
звонъ zvonŭ |
| dative | звоноу zvonu |
звонома zvonoma |
звономъ zvonomŭ |
| accusative | звонъ zvonŭ |
звона zvona |
звонꙑ zvony |
| instrumental | звономъ zvonomŭ |
звонома zvonoma |
звонꙑ zvony |
| locative | звонѣ zvoně |
звоноу zvonu |
звонѣхъ zvoněxŭ |
| vocative | звоне zvone |
звона zvona |
звони zvoni |