словесный

Russian

Etymology

Borrowed from Old Church Slavonic словесьнъ (slovesĭnŭ).

Pronunciation

  • IPA(key): [sɫɐˈvʲesnɨj]
  • Audio:(file)

Adjective

слове́сный • (slovésnyj)

  1. verbal, oral
    • 1880, Михаил Салтыков-Щедрин [Mikhail Saltykov-Shchedrin], “Выморочный”, in Господа Головлёвы, Санкт-Петербург: Отечественные записки; English translation from I. P. Foote, transl., The Golovlevs, Oxford: Oxford University Press, 1986:
      Одна́жды, за у́тренним ча́ем, Порфи́рий Влади́мирыч был о́чень неприя́тно изумлён. Обыкнове́нно он в э́то вре́мя источа́л из себя́ це́лые ма́ссы слове́сного гно́я, а Евпраксе́юшка, с блю́дечком ча́я в руке́, мо́лча внима́ла ему́, зажа́в зуба́ми кусо́к са́хару и от вре́мени до вре́мени фы́ркая.
      Odnáždy, za útrennim čájem, Porfírij Vladímiryč byl óčenʹ neprijátno izumljón. Obyknovénno on v éto vrémja istočál iz sebjá célyje mássy slovésnovo gnója, a Jevprakséjuška, s bljúdečkom čája v ruké, mólča vnimála jemú, zažáv zubámi kusók sáxaru i ot vrémeni do vrémeni fýrkaja.
      One day at morning tea Porfiry Vladimirych had a very disagreeable surprise. Usually at this time he would be spouting forth quantities of his verbal pus, and Evprakseyushka, with saucer of tea in hand, would silently listen to him, clenching her teeth on a piece of sugar-loaf and giving an occasional snort.
  2. philological

Declension