ուռչիմ

Old Armenian

Etymology

From ուռ (uṙ) +‎ -չ- (-čʻ-).

Verb

ուռչիմ • (uṙčʻim)

  1. alternative form of ուռնում (uṙnum)

Conjugation

mediopassive
infinitive ուռչել, ուռչիլ* (uṙčʻel, uṙčʻil*) participle ուռուցեալ (uṙucʻeal)
causative ուռուցանեմ (uṙucʻanem) aorist stem ուռե- (uṙe-)
singular plural
1st person 2nd person 3rd person 1st person 2nd person 3rd person
indicative
present ուռչիմ (uṙčʻim) ուռչիս (uṙčʻis) ուռչի (uṙčʻi) ուռչիմք (uṙčʻimkʻ) ուռչիք (uṙčʻikʻ) ուռչին (uṙčʻin)
imperfect ուռչէի (uṙčʻēi) ուռչէիր (uṙčʻēir) ուռչէր, ուռչիւր (uṙčʻēr, uṙčʻiwr) ուռչէաք (uṙčʻēakʻ) ուռչէիք (uṙčʻēikʻ) ուռչէին (uṙčʻēin)
aorist ուռեայ (uṙeay) ուռեար (uṙear) ուռեաւ (uṙeaw) ուռեաք (uṙeakʻ) ուռեայք (uṙeaykʻ) ուռեան (uṙean)
subjunctive
present ուռչիցիմ (uṙčʻicʻim) ուռչիցիս (uṙčʻicʻis) ուռչիցի (uṙčʻicʻi) ուռչիցիմք (uṙčʻicʻimkʻ) ուռչիցիք (uṙčʻicʻikʻ) ուռչիցին (uṙčʻicʻin)
aorist ուռեայց (uṙeaycʻ) ուռիցես (uṙicʻes) ուռիցէ (uṙicʻē) ուռիցուք (uṙicʻukʻ) ուռիջիք (uṙiǰikʻ) ուռիցեն (uṙicʻen)
imperatives
imperative ուռի՛ր (uṙír) ուռերո՛ւք (uṙerúkʻ)
cohortative ուռիջի՛ր (uṙiǰír) ուռիջի՛ք (uṙiǰíkʻ)
prohibitive մի՛ ուռչիր (mí uṙčʻir) մի՛ ուռչիք (mí uṙčʻikʻ)
  • post-classical