ஏமாற்றம்
Tamil
Etymology
From ஏமாற்று (ēmāṟṟu) ("to cheat").
Pronunciation
- IPA(key): /eːmaːrːam/, [eːmaːtram]
Noun
ஏமாற்றம் • (ēmāṟṟam)
Declension
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | ēmāṟṟam |
ஏமாற்றங்கள் ēmāṟṟaṅkaḷ |
vocative | ஏமாற்றமே ēmāṟṟamē |
ஏமாற்றங்களே ēmāṟṟaṅkaḷē |
accusative | ஏமாற்றத்தை ēmāṟṟattai |
ஏமாற்றங்களை ēmāṟṟaṅkaḷai |
dative | ஏமாற்றத்துக்கு ēmāṟṟattukku |
ஏமாற்றங்களுக்கு ēmāṟṟaṅkaḷukku |
benefactive | ஏமாற்றத்துக்காக ēmāṟṟattukkāka |
ஏமாற்றங்களுக்காக ēmāṟṟaṅkaḷukkāka |
genitive 1 | ஏமாற்றத்துடைய ēmāṟṟattuṭaiya |
ஏமாற்றங்களுடைய ēmāṟṟaṅkaḷuṭaiya |
genitive 2 | ஏமாற்றத்தின் ēmāṟṟattiṉ |
ஏமாற்றங்களின் ēmāṟṟaṅkaḷiṉ |
locative 1 | ஏமாற்றத்தில் ēmāṟṟattil |
ஏமாற்றங்களில் ēmāṟṟaṅkaḷil |
locative 2 | ஏமாற்றத்திடம் ēmāṟṟattiṭam |
ஏமாற்றங்களிடம் ēmāṟṟaṅkaḷiṭam |
sociative 1 | ஏமாற்றத்தோடு ēmāṟṟattōṭu |
ஏமாற்றங்களோடு ēmāṟṟaṅkaḷōṭu |
sociative 2 | ஏமாற்றத்துடன் ēmāṟṟattuṭaṉ |
ஏமாற்றங்களுடன் ēmāṟṟaṅkaḷuṭaṉ |
instrumental | ஏமாற்றத்தால் ēmāṟṟattāl |
ஏமாற்றங்களால் ēmāṟṟaṅkaḷāl |
ablative | ஏமாற்றத்திலிருந்து ēmāṟṟattiliruntu |
ஏமாற்றங்களிலிருந்து ēmāṟṟaṅkaḷiliruntu |