Strahota
Old Czech
Etymology
Wrong translation based on Latin metus (“fear”).[1]
Pronunciation
Proper noun
Strahota m pers
Declension
Declension of Strahota (hard a-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | Strahota | Strahotě | Strahoty |
| genitive | Strahoty | Strahotú | Strahot |
| dative | Strahotě | Strahotama | Strahotám |
| accusative | Strahotu | Strahotě | Strahoty |
| vocative | Strahoto | Strahotě | Strahoty |
| locative | Strahotě | Strahotú | Strahotách |
| instrumental | Strahotú | Strahotama | Strahotami |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
References
- ^ Vladimír Šmilauer, Jaroslav Kuchař, and Slavomír Utěšený (1972) Čeština všední i nevšední, Prague: Academia, page 402
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916) “Strahota”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění