bílek
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech bielek, from Proto-Slavic *bělъkъ.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈbiːlɛk]
- Hyphenation: bí‧lek
Noun
bílek m inan
Declension
Declension of bílek (velar masculine inanimate reducible)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | bílek | bílky |
| genitive | bílku | bílků |
| dative | bílku | bílkům |
| accusative | bílek | bílky |
| vocative | bílku | bílky |
| locative | bílku | bílcích |
| instrumental | bílkem | bílky |
See also
- žloutek m
Further reading
- “bílek”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “bílek”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “bílek”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025