bidlo
See also: bidło
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech bidlo, from Proto-Slavic *bidlo. Equivalent to bít + -dlo.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈbɪdlo]
- Hyphenation: bi‧d‧lo
Noun
bidlo n (diminutive bidélko or bidýlko)
Declension
Derived terms
adjectives
- bidlový
nouns
- bidélce
- bidélko
- bidlovina
- bidýlko
- slonbidlo
Further reading
- “bidlo”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “bidlo”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “bidlo”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
Old Czech
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *bidlo. By surface analysis, bíti + -dlo.
Pronunciation
Noun
bidlo n
Declension
Declension of bidlo (hard o-stem reducible)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | bidlo | bidle | bidla |
| genitive | bidla | bidlú | bidel |
| dative | bidlu | bidloma | bidlóm |
| accusative | bidlo | bidle | bidla |
| vocative | bidlo | bidle | bidla |
| locative | bidle, bidlu | bidlú | bidléch |
| instrumental | bidlem | bidloma | bidly |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
Descendants
- Czech: bidlo
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916) “bidlo”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění