bojínek
Czech
Etymology
Unknown.[1] First attested in the 19th century.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈbojiːnɛk]
Noun
bojínek m inan
Declension
Declension of bojínek (velar masculine inanimate reducible)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | bojínek | bojínky |
| genitive | bojínku | bojínků |
| dative | bojínku | bojínkům |
| accusative | bojínek | bojínky |
| vocative | bojínku | bojínky |
| locative | bojínku | bojíncích |
| instrumental | bojínkem | bojínky |
References
- ^ Václav Machek (1968) “bojínek”, in Etymologický slovník jazyka českého [Etymological Dictionary of the Czech Language], 2nd edition, Prague: Academia, page 60
Further reading
- “bojínek”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “bojínek”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “bojínek”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025