chvalník

Old Czech

Etymology

From chváliti +‎ -ník.

Pronunciation

  • IPA(key): (13th CE) /ˈxʋaɫɲiːk/
  • IPA(key): (15th CE) /ˈxvalɲiːk/

Noun

chvalník m pers

  1. extoller, praiser
    Synonyms: chválcě, chvalebník, chvalič, chvalitel
    • 1413, Jan Hus, Postilla:
      Die S. Jan zlatoústý, že tento znamená svatých chvalníky, ne následovníky; to jest ty, jenž svaté chválé, ale nenásledují.
      (please add an English translation of this quotation)

Declension

Declension of chvalník (hard o-stem)
singular dual plural
nominative chvalník chvalníky chvalníci, chvalníkové
genitive chvalníka chvalníkú chvalníkóv
dative chvalníku, chvalníkovi chvalníkoma chvalníkóm
accusative chvalníka chvalníky chvalníky
vocative chvalníče chvalníky chvalníci, chvalníkové
locative chvalníku, chvalníkovi chvalníkú chvalníciech
instrumental chvalníkem chvalníkoma chvalníky
This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.