coacervatus
Latin
Etymology
Perfect passive participle of coacervō.
Participle
coacervātus (feminine coacervāta, neuter coacervātum); first/second-declension participle
Declension
First/second-declension adjective.
| singular | plural | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| masculine | feminine | neuter | masculine | feminine | neuter | ||
| nominative | coacervātus | coacervāta | coacervātum | coacervātī | coacervātae | coacervāta | |
| genitive | coacervātī | coacervātae | coacervātī | coacervātōrum | coacervātārum | coacervātōrum | |
| dative | coacervātō | coacervātae | coacervātō | coacervātīs | |||
| accusative | coacervātum | coacervātam | coacervātum | coacervātōs | coacervātās | coacervāta | |
| ablative | coacervātō | coacervātā | coacervātō | coacervātīs | |||
| vocative | coacervāte | coacervāta | coacervātum | coacervātī | coacervātae | coacervāta | |