cvik
Czech
Etymology
Deverbal from cvičit.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈt͡svɪk]
Noun
cvik m inan
Declension
Declension of cvik (velar masculine inanimate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | cvik | cviky |
| genitive | cviku | cviků |
| dative | cviku | cvikům |
| accusative | cvik | cviky |
| vocative | cviku | cviky |
| locative | cviku | cvicích |
| instrumental | cvikem | cviky |
Related terms
Further reading
- “cvik”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “cvik”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “cvik”, in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2025, slovnikcestiny.cz
- “cvik”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025