devolutus
Latin
Etymology
Perfect passive participle of dēvolvō.
Participle
dēvolūtus (feminine dēvolūta, neuter dēvolūtum); first/second-declension participle
Declension
First/second-declension adjective.
| singular | plural | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| masculine | feminine | neuter | masculine | feminine | neuter | ||
| nominative | dēvolūtus | dēvolūta | dēvolūtum | dēvolūtī | dēvolūtae | dēvolūta | |
| genitive | dēvolūtī | dēvolūtae | dēvolūtī | dēvolūtōrum | dēvolūtārum | dēvolūtōrum | |
| dative | dēvolūtō | dēvolūtae | dēvolūtō | dēvolūtīs | |||
| accusative | dēvolūtum | dēvolūtam | dēvolūtum | dēvolūtōs | dēvolūtās | dēvolūta | |
| ablative | dēvolūtō | dēvolūtā | dēvolūtō | dēvolūtīs | |||
| vocative | dēvolūte | dēvolūta | dēvolūtum | dēvolūtī | dēvolūtae | dēvolūta | |
Descendants
- → Catalan: devolut