dychtivý
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech dychtivý. By surface analysis, dychtit + -ivý.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈdɪxcɪviː]
Adjective
dychtivý (comparative dychtivější, superlative nejdychtivější, adverb dychtivě)
- eager (ardent to pursue an objective)
Declension
| singular | ||||
|---|---|---|---|---|
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | dychtivý | dychtivá | dychtivé | |
| genitive | dychtivého | dychtivé | dychtivého | |
| dative | dychtivému | dychtivé | dychtivému | |
| accusative | dychtivého | dychtivý | dychtivou | dychtivé |
| locative | dychtivém | dychtivé | dychtivém | |
| instrumental | dychtivým | dychtivou | dychtivým | |
| short | dychtiv | dychtiva | dychtivo | |
| plural | ||||
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | dychtiví | dychtivé | dychtivá | |
| genitive | dychtivých | |||
| dative | dychtivým | |||
| accusative | dychtivé | dychtivá | ||
| locative | dychtivých | |||
| instrumental | dychtivými | |||
| short | dychtivi | dychtivy | dychtiva | |
Further reading
- “dychtivý”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “dychtivý”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “dychtivý”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025