elektrotechnika

From elektro- +‎ technika.

• IPA^(key): [ˈɛlɛktrotɛxnɪka]

elektrotechnika f

1. electrical engineering

   Synonyms: elektroinženýrství, (rare) elektrické inženýrství

• “elektrotechnika”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “elektrotechnika”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “elektrotechnika”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025

Internationalism; compare French électrotechnique, German Elektrotechnik, Russian электроте́хника (elektrotéxnika). By surface analysis, elektro- +‎ technika.

• IPA^(key): (prescriptive) /ɛ.lɛk.trɔˈtɛx.ɲi.ka/, (colloquial) /ɛ.lɛk.trɔ.tɛxˈɲi.ka/
• Rhymes: -ɛxɲika, -ika
• Syllabification: e‧lek‧tro‧tech‧ni‧ka

elektrotechnika f (related adjective elektrotechniczny)

1. (electrical engineering) electrical engineering (branch of engineering that deals with the technology of electricity, especially the design and application of circuitry and equipment for power generation and distribution, machine control, and communications)

   Synonyms: elektryka, inżynieria elektryczna

See the etymology of the corresponding lemma form.

• IPA^(key): /ɛ.lɛk.trɔ.tɛxˈɲi.ka/
• Rhymes: -ika
• Syllabification: e‧lek‧tro‧tech‧ni‧ka

elektrotechnika m pers

1. genitive/accusative singular of elektrotechnik

• elektrotechnika in Wielki słownik języka polskiego, Instytut Języka Polskiego PAN
• elektrotechnika in Polish dictionaries at PWN
• elektrotechnika in PWN's encyclopedia