hubitel
Czech
Etymology
From hubit (“to exterminate”) + -tel.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈɦubɪtɛl]
- Rhymes: -ɪtɛl
- Hyphenation: hu‧bi‧tel
Noun
hubitel m anim (female equivalent hubitelka)
Declension
Declension of hubitel (soft masculine animate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | hubitel | hubitelé |
| genitive | hubitele | hubitelů |
| dative | hubitelovi, hubiteli | hubitelům |
| accusative | hubitele | hubitele |
| vocative | hubiteli | hubitelé |
| locative | hubitelovi, hubiteli | hubitelích |
| instrumental | hubitelem | hubiteli |
Related terms
See also
Further reading
- “hubitel”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “hubitel”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “hubitel”, in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2025, slovnikcestiny.cz