kočovník
Czech
Etymology
From kočovat (“to nomadize”) + -ník.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈkot͡ʃovɲiːk]
- Rhymes: -ovɲiːk
- Hyphenation: ko‧čov‧ník
Noun
kočovník m anim (female equivalent kočovnice, relational adjective kočovnický)
Declension
Declension of kočovník (velar masculine animate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | kočovník | kočovníci |
| genitive | kočovníka | kočovníků |
| dative | kočovníkovi, kočovníku | kočovníkům |
| accusative | kočovníka | kočovníky |
| vocative | kočovníku | kočovníci |
| locative | kočovníkovi, kočovníku | kočovnících |
| instrumental | kočovníkem | kočovníky |
Related terms
Further reading
- “kočovník”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “kočovník”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “kočovník”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025