Czech
Etymology
From na- + povědět.
Pronunciation
Verb
napovědět pf (imperfective napovídat)
- (theater) to prompt
Conjugation
Conjugation of napovědět
| infinitive
|
napovědět, napověděti
|
active adjective
|
napověděvší
|
| verbal noun
|
—
|
passive adjective
|
—
|
| present forms |
indicative |
imperative
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| 1st person
|
napovím |
napovíme |
— |
napovězme
|
| 2nd person
|
napovíš |
napovíte |
napověz |
napovězte
|
| 3rd person
|
napoví |
napovědí |
— |
—
|
The verb napovědět does not have present tense and the present forms are used to express future only.
| participles |
past participles |
passive participles
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| masculine animate
|
napověděl |
napověděli |
napověděn |
napověděni
|
| masculine inanimate
|
napověděly |
napověděny
|
| feminine
|
napověděla |
napověděna
|
| neuter
|
napovědělo |
napověděla |
napověděno |
napověděna
|
| transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
— |
napověděv
|
| feminine + neuter singular
|
— |
napověděvši
|
| plural
|
— |
napověděvše
|
|
Derived terms
Further reading