obilí
See also: obili
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech obilé, from Proto-Slavic *obilьje.[1]
Pronunciation
- IPA(key): [ˈobɪliː]
Noun
obilí n
Declension
Declension of obilí (neuter in -í/-ý)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | obilí | obilí |
| genitive | obilí | obilí |
| dative | obilí | obilím |
| accusative | obilí | obilí |
| vocative | obilí | obilí |
| locative | obilí | obilích |
| instrumental | obilím | obilími |
References
- ^ Václav Machek (1968) “obilí”, in Etymologický slovník jazyka českého [Etymological Dictionary of the Czech Language], 2nd edition, Prague: Academia, page 405
Further reading
- “obilí”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “obilí”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “obilí”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025