omih
Old Czech
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *oměgъ.
Pronunciation
Noun
omih m inan
Declension
Declension of omih (hard o-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | omih | omihy | omizi, omihové |
| genitive | omiha, omihu | omihú | omihóv |
| dative | omihu | omihoma | omihóm |
| accusative | omih | omihy | omihy |
| vocative | omiže | omihy | omizi, omihové |
| locative | omizě, omihu | omihú | omiziech |
| instrumental | omihem | omihoma | omihy |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
Descendants
- Czech: oměj
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916) “omih”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění