osamělý
See also: osamely, osamelý, and osaměly
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech osamělý. By surface analysis, osaměl + ý, from the verb osamět.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈosamɲɛliː]
Adjective
osamělý (comparative osamělejší, superlative nejosamělejší, adverb osaměle)
Declension
| singular | ||||
|---|---|---|---|---|
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | osamělý | osamělá | osamělé | |
| genitive | osamělého | osamělé | osamělého | |
| dative | osamělému | osamělé | osamělému | |
| accusative | osamělého | osamělý | osamělou | osamělé |
| locative | osamělém | osamělé | osamělém | |
| instrumental | osamělým | osamělou | osamělým | |
| plural | ||||
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | osamělí | osamělé | osamělá | |
| genitive | osamělých | |||
| dative | osamělým | |||
| accusative | osamělé | osamělá | ||
| locative | osamělých | |||
| instrumental | osamělými | |||
Derived terms
Further reading
- “osamělý”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “osamělý”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “osamělý”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025