Czech
Etymology
Inherited from Old Czech připomanúti, from při- + pomnieti, from Proto-Slavic *pomьněti. By surface analysis, při- + pomnít.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈpr̝̊ɪpomɛnou̯t]
Verb
připomenout pf (imperfective připomínat)
- to remind
Conjugation
Conjugation of připomenout
| infinitive
|
připomenout, připomenouti
|
active adjective
|
připomenuvší
|
| verbal noun
|
—
|
passive adjective
|
—
|
| present forms |
indicative |
imperative
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| 1st person
|
připomenu |
připomeneme |
— |
připomeňme
|
| 2nd person
|
připomeneš |
připomenete |
připomeň |
připomeňte
|
| 3rd person
|
připomene |
připomenou |
— |
—
|
The verb připomenout does not have present tense and the present forms are used to express future only.
| participles |
past participles |
passive participles
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| masculine animate
|
připomenul, připomněl |
připomenul, připomněli |
připomenut |
připomenuti
|
| masculine inanimate
|
připomenul, připomněly |
připomenuty
|
| feminine
|
připomenul, připomněla |
připomenuta
|
| neuter
|
připomenul, připomnělo |
připomenul, připomněla |
připomenuto |
připomenuta
|
| transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
— |
připomenuv
|
| feminine + neuter singular
|
— |
připomenuvši
|
| plural
|
— |
připomenuvše
|
|
Derived terms
Further reading