Czech
Etymology
From při- + spěchat.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈpr̝̊ɪspjɛxat]
Verb
přispěchat pf (imperfective přispíchat)
- to come rushing (to help someone)
Conjugation
Conjugation of přispěchat
| infinitive
|
přispěchat, přispěchati
|
active adjective
|
přispěchavší
|
| verbal noun
|
přispěchání
|
passive adjective
|
přispěchaný
|
| present forms |
indicative |
imperative
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| 1st person
|
přispěchám |
přispěcháme |
— |
přispěchejme
|
| 2nd person
|
přispěcháš |
přispěcháte |
přispěchej |
přispěchejte
|
| 3rd person
|
přispěchá |
přispěchají |
— |
—
|
The verb přispěchat does not have present tense and the present forms are used to express future only.
| participles |
past participles |
passive participles
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| masculine animate
|
přispěchal |
přispěchali |
přispěchán |
přispěcháni
|
| masculine inanimate
|
přispěchaly |
přispěchány
|
| feminine
|
přispěchala |
přispěchána
|
| neuter
|
přispěchalo |
přispěchala |
přispěcháno |
přispěchána
|
| transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
— |
přispěchav
|
| feminine + neuter singular
|
— |
přispěchavši
|
| plural
|
— |
přispěchavše
|
|
Further reading