panovník
Czech
Etymology
From panovat (“to rule”) + -ník.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈpanovɲiːk]
- Rhymes: -ovɲiːk
- Hyphenation: pa‧nov‧ník
Noun
panovník m anim (female equivalent panovnice, relational adjective panovnický)
- monarch (the ruler of an absolute monarchy or the head of state of a constitutional monarchy)
- Synonym: monarcha
Declension
Declension of panovník (velar masculine animate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | panovník | panovníci |
| genitive | panovníka | panovníků |
| dative | panovníkovi, panovníku | panovníkům |
| accusative | panovníka | panovníky |
| vocative | panovníku | panovníci |
| locative | panovníkovi, panovníku | panovnících |
| instrumental | panovníkem | panovníky |
Related terms
Further reading
- “panovník”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “panovník”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “panovník”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025