pavitus
Latin
Etymology
Perfect passive participle of paviō
Participle
pavītus (feminine pavīta, neuter pavītum); first/second-declension participle
Declension
First/second-declension adjective.
| singular | plural | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| masculine | feminine | neuter | masculine | feminine | neuter | ||
| nominative | pavītus | pavīta | pavītum | pavītī | pavītae | pavīta | |
| genitive | pavītī | pavītae | pavītī | pavītōrum | pavītārum | pavītōrum | |
| dative | pavītō | pavītae | pavītō | pavītīs | |||
| accusative | pavītum | pavītam | pavītum | pavītōs | pavītās | pavīta | |
| ablative | pavītō | pavītā | pavītō | pavītīs | |||
| vocative | pavīte | pavīta | pavītum | pavītī | pavītae | pavīta | |