pokuta

Inherited from Old Czech pokuta, from Old Czech pokutiti. Possibly ultimately from Proto-Slavic *pokǫta.^[1]

• IPA^(key): [ˈpokuta]

• Audio:

  (file)

pokuta f (relational adjective pokutový)

1. fine (payment or fee)

   uložit pokutu ― to impose a fine

   Proč mám platit pokutu? ― Why do I have to pay the fine?

• → Polish: pokuta
  • → Ukrainian: покута (pokuta)

• “pokuta”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “pokuta”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “pokuta”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈpokuta/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈpokuta/

pokuta f

1. penance
2. fine (payment or fee)

• Czech: pokuta

• Jan Gebauer (1903–1916) “pokuta”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění

Borrowed from Old Czech pokuta.

• IPA^(key): /pɔˈku.ta/

• Audio:

  (file)

• Rhymes: -uta
• Syllabification: po‧ku‧ta

pokuta f

1. penance

   Synonym: ekspiacja f

• pokuta in Wielki słownik języka polskiego, Instytut Języka Polskiego PAN
• pokuta in Polish dictionaries at PWN

• IPA^(key): [ˈpɔkuta]

pokuta f (relational adjective pokutový, diminutive pokutička)

1. fine (payment or fee)

• “pokuta”, in Slovníkový portál Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra SAV [Dictionary portal of the Ľ. Štúr Institute of Linguistics, Slovak Academy of Science] (in Slovak), https://slovnik.juls.savba.sk, 2003–2025