protichůdný
Czech
Etymology
From proti- (“anti-”) + chodit (“to go”) + -ný.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈprocɪxuːdniː]
- Hyphenation: pro‧ti‧chůd‧ný
Adjective
protichůdný (comparative protichůdnější, superlative nejprotichůdnější)
Declension
| singular | ||||
|---|---|---|---|---|
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | protichůdný | protichůdná | protichůdné | |
| genitive | protichůdného | protichůdné | protichůdného | |
| dative | protichůdnému | protichůdné | protichůdnému | |
| accusative | protichůdného | protichůdný | protichůdnou | protichůdné |
| locative | protichůdném | protichůdné | protichůdném | |
| instrumental | protichůdným | protichůdnou | protichůdným | |
| plural | ||||
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | protichůdní | protichůdné | protichůdná | |
| genitive | protichůdných | |||
| dative | protichůdným | |||
| accusative | protichůdné | protichůdná | ||
| locative | protichůdných | |||
| instrumental | protichůdnými | |||
Derived terms
- protichůdně
- protichůdnost
Further reading
- “protichůdný”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “protichůdný”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “protichůdný”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025