rozluštit

Czech

Etymology

From roz- +‎ luštit.

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈrozluʃcɪt]

Verb

rozluštit pf (imperfective luštit)

  1. to decode, to decrypt (cipher)
  2. to solve (riddle)

Conjugation

Conjugation of rozluštit
infinitive rozluštit, rozluštiti active adjective rozluštivší


verbal noun rozluštění passive adjective rozluštěný
present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person rozluštím rozluštíme — rozlušťme, rozluštěme
2nd person rozluštíš rozluštíte rozlušť, rozlušti rozlušťte, rozluštěte
3rd person rozluští rozluští — —

The verb rozluštit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

participles past participles passive participles
singular plural singular plural
masculine animate rozluštil rozluštili rozluštěn rozluštěni
masculine inanimate rozluštily rozluštěny
feminine rozluštila rozluštěna
neuter rozluštilo rozluštila rozluštěno rozluštěna
transgressives present past
masculine singular — rozluštiv
feminine + neuter singular — rozluštivši
plural — rozluštivše

See also

Further reading

This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.