rozpačitý

Czech

Etymology

From rozpaky +‎ -itý.

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈrospat͡ʃɪtiː]

Adjective

rozpačitý

  1. embarrassed, bashful, hesitant, confused, awkward
    V novém prostředí je vždy rozpačitý. ― He's always embarrassed in new surroundings.
    Podívala se na něj s rozpačitým úsměvem. ― She looked at him with a bashful smile.
    Po jeho poznámce následovalo rozpačité ticho. ― After his remark an awkward silence followed.

Declension

Declension of rozpačitý (hard)
singular
masculine feminine neuter
animate inanimate
nominative rozpačitý rozpačitá rozpačité
genitive rozpačitého rozpačité rozpačitého
dative rozpačitému rozpačité rozpačitému
accusative rozpačitého rozpačitý rozpačitou rozpačité
locative rozpačitém rozpačité rozpačitém
instrumental rozpačitým rozpačitou rozpačitým
plural
masculine feminine neuter
animate inanimate
nominative rozpačití rozpačité rozpačitá
genitive rozpačitých
dative rozpačitým
accusative rozpačité rozpačitá
locative rozpačitých
instrumental rozpačitými

Further reading

This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.