roztříštit

Czech

Etymology

From roz- +‎ tříštit.

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈrostr̝̊iːʃcɪt]
  • Audio:(file)

Verb

roztříštit pf

  1. to shatter, to smash, to break into pieces

Conjugation

Conjugation of roztříštit
infinitive roztříštit, roztříštiti active adjective roztříštivší


verbal noun roztříštění passive adjective roztříštěný
present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person roztříštím roztříštíme — roztříštěme
2nd person roztříštíš roztříštíte roztříšti roztříštěte
3rd person roztříští roztříští — —

The verb roztříštit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

participles past participles passive participles
singular plural singular plural
masculine animate roztříštil roztříštili roztříštěn roztříštěni
masculine inanimate roztříštily roztříštěny
feminine roztříštila roztříštěna
neuter roztříštilo roztříštila roztříštěno roztříštěna
transgressives present past
masculine singular — roztříštiv
feminine + neuter singular — roztříštivši
plural — roztříštivše

Further reading

This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.