samohláskový

Czech

Etymology

From samohláska +‎ -ový.

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈsamoɦlaːskoviː]

Adjective

samohláskový

  1. (relational) vowel; vocalic

Declension

Declension of samohláskový (hard)
singular
masculine feminine neuter
animate inanimate
nominative samohláskový samohlásková samohláskové
genitive samohláskového samohláskové samohláskového
dative samohláskovému samohláskové samohláskovému
accusative samohláskového samohláskový samohláskovou samohláskové
locative samohláskovém samohláskové samohláskovém
instrumental samohláskovým samohláskovou samohláskovým
plural
masculine feminine neuter
animate inanimate
nominative samohláskoví samohláskové samohlásková
genitive samohláskových
dative samohláskovým
accusative samohláskové samohlásková
locative samohláskových
instrumental samohláskovými

Further reading

This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.