sněm
See also: snem
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech snem, from Proto-Slavic *sъnьmъ. From sejmout.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈsɲɛm]
Noun
sněm m inan (diminutive sněmík)
Declension
Declension of sněm (hard masculine inanimate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | sněm | sněmy |
| genitive | sněmu | sněmů |
| dative | sněmu | sněmům |
| accusative | sněm | sněmy |
| vocative | sněme | sněmy |
| locative | sněmu | sněmech |
| instrumental | sněmem | sněmy |
Derived terms
Further reading
- “sněm”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “sněm”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “sněm”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025