střízvý
Czech
Etymology
From s- + Proto-Slavic *terzvъ.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈstr̝̊iːzviː]
Adjective
střízvý (adverb střízvě)
Declension
| singular | ||||
|---|---|---|---|---|
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | střízvý | střízvá | střízvé | |
| genitive | střízvého | střízvé | střízvého | |
| dative | střízvému | střízvé | střízvému | |
| accusative | střízvého | střízvý | střízvou | střízvé |
| locative | střízvém | střízvé | střízvém | |
| instrumental | střízvým | střízvou | střízvým | |
| plural | ||||
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | střízví | střízvé | střízvá | |
| genitive | střízvých | |||
| dative | střízvým | |||
| accusative | střízvé | střízvá | ||
| locative | střízvých | |||
| instrumental | střízvými | |||
Further reading
- “střízvý”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957