uspokojivý

Czech

Etymology

From uspokojit +‎ -ivý.

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈuspokojɪviː]

Adjective

uspokojivý (comparative uspokojivější, superlative nejuspokojivější, adverb uspokojivě)

  1. satisfactory
    Antonym: neuspokojivý

Declension

Declension of uspokojivý (hard)
singular
masculine feminine neuter
animate inanimate
nominative uspokojivý uspokojivá uspokojivé
genitive uspokojivého uspokojivé uspokojivého
dative uspokojivému uspokojivé uspokojivému
accusative uspokojivého uspokojivý uspokojivou uspokojivé
locative uspokojivém uspokojivé uspokojivém
instrumental uspokojivým uspokojivou uspokojivým
plural
masculine feminine neuter
animate inanimate
nominative uspokojiví uspokojivé uspokojivá
genitive uspokojivých
dative uspokojivým
accusative uspokojivé uspokojivá
locative uspokojivých
instrumental uspokojivými

Further reading

This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.