vítání
Czech
Etymology
From vítat + -ání.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈviːtaːɲiː]
Noun
vítání n
- verbal noun of vítat
Declension
Declension of vítání (neuter in -í/-ý)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | vítání | vítání |
| genitive | vítání | vítání |
| dative | vítání | vítáním |
| accusative | vítání | vítání |
| vocative | vítání | vítání |
| locative | vítání | vítáních |
| instrumental | vítáním | vítáními |
Further reading
- “vítání”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “vítání”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “vítání”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025