vítěz
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech vítěz, from Proto-Slavic *vitędzь.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈviːcɛs]
Noun
vítěz m anim (female equivalent vítězkyně or vítězka, relational adjective vítězný)
Declension
Declension of vítěz (soft masculine animate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | vítěz | vítězové, vítězi |
| genitive | vítěze | vítězů |
| dative | vítězovi, vítězi | vítězům |
| accusative | vítěze | vítěze |
| vocative | vítězi | vítězové, vítězi |
| locative | vítězovi, vítězi | vítězích |
| instrumental | vítězem | vítězi |
Derived terms
adjectives
noun
Further reading
- “vítěz”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “vítěz”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “vítěz”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025