výheň
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech výheň, from Proto-Slavic *vygъňь.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈviːɦɛɲ]
Noun
výheň f
Declension
Declension of výheň (soft zero-ending feminine reducible)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | výheň | výhně |
| genitive | výhně | výhní |
| dative | výhni | výhním |
| accusative | výheň | výhně |
| vocative | výhni | výhně |
| locative | výhni | výhních |
| instrumental | výhní | výhněmi |
Further reading
- “výheň”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “výheň”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “výheň”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025