výmluva
Czech
Etymology
Deverbal from vymluvit.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈviːmluva]
Noun
výmluva f
Declension
Declension of výmluva (hard feminine)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | výmluva | výmluvy |
| genitive | výmluvy | výmluv |
| dative | výmluvě | výmluvám |
| accusative | výmluvu | výmluvy |
| vocative | výmluvo | výmluvy |
| locative | výmluvě | výmluvách |
| instrumental | výmluvou | výmluvami |
See also
- záminka f
Further reading
- “výmluva”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “výmluva”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “výmluva”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025