vavřín

See also: vavrín

Czech

Etymology

Borrowed from Polish wawrzyn.[1]

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈvavr̝iːn]
  • Hyphenation: va‧v‧řín

Noun

vavřín m inan

  1. laurel
    usnout na vavřínech ― to rest on one's laurels (idiom)

Declension

Declension of vavřín (hard masculine inanimate)
singular plural
nominative vavřín vavříny
genitive vavřínu vavřínů
dative vavřínu vavřínům
accusative vavřín vavříny
vocative vavříne vavříny
locative vavříně, vavřínu vavřínech
instrumental vavřínem vavříny

Derived terms

adjective
  • vavřínový

References

  1. ^ Václav Machek (1968) “vavřín”, in Etymologický slovník jazyka českého [Etymological Dictionary of the Czech Language], 2nd edition, Prague: Academia, page 679

Further reading

This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.