volní
See also: volni
Czech
Pronunciation
- IPA(key): [ˈvolɲiː]
Etymology 1
Adjective
volní (adverb volně)
Declension
| singular | ||||
|---|---|---|---|---|
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | volní | volní | volní | |
| genitive | volního | volní | volního | |
| dative | volnímu | volní | volnímu | |
| accusative | volního | volní | volní | volní |
| locative | volním | volní | volním | |
| instrumental | volním | volní | volním | |
| plural | ||||
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | volní | volní | volní | |
| genitive | volních | |||
| dative | volním | |||
| accusative | volní | volní | ||
| locative | volních | |||
| instrumental | volními | |||
Related terms
Etymology 2
See the etymology of the corresponding lemma form.
Adjective
volní
- animate masculine nominative/vocative plural of volný
Further reading
- “volní”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “volní”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “volní”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025