vyhnání
Czech
Etymology
From vyhnat + -ání.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈvɪɦnaːɲiː]
Noun
vyhnání n
- verbal noun of vyhnat
Declension
Declension of vyhnání (neuter in -í/-ý)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | vyhnání | vyhnání |
| genitive | vyhnání | vyhnání |
| dative | vyhnání | vyhnáním |
| accusative | vyhnání | vyhnání |
| vocative | vyhnání | vyhnání |
| locative | vyhnání | vyhnáních |
| instrumental | vyhnáním | vyhnáními |
Further reading
- “vyhnání”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “vyhnání”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025