vykřičník
See also: výkričník
Czech
Alternative forms
- vykřikník (obsolete)
Etymology
From výkřik (“shout”) + -ník.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈvɪkr̝̊ɪt͡ʃɲiːk]
- Hyphenation: vy‧křič‧ník
Noun
vykřičník m inan
- exclamation mark
- Hypernym: interpunkce
Declension
Declension of vykřičník (velar masculine inanimate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | vykřičník | vykřičníky |
| genitive | vykřičníku | vykřičníků |
| dative | vykřičníku | vykřičníkům |
| accusative | vykřičník | vykřičníky |
| vocative | vykřičníku | vykřičníky |
| locative | vykřičníku | vykřičnících |
| instrumental | vykřičníkem | vykřičníky |
Coordinate terms
Related terms
- vykřičený
- vykřičet
- vykřičníkový
- vykřiknout
- výkřik
Further reading
- “vykřičník”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “vykřičník”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “vykřičník”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025