vynalézavý
Czech
Etymology
From vynález + -avý.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈvɪnalɛːzaviː]
Adjective
vynalézavý (comparative vynalézavější, superlative nejvynalézavější, adverb vynalézavě)
- inventive (skilful at inventing)
Declension
| singular | ||||
|---|---|---|---|---|
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | vynalézavý | vynalézavá | vynalézavé | |
| genitive | vynalézavého | vynalézavé | vynalézavého | |
| dative | vynalézavému | vynalézavé | vynalézavému | |
| accusative | vynalézavého | vynalézavý | vynalézavou | vynalézavé |
| locative | vynalézavém | vynalézavé | vynalézavém | |
| instrumental | vynalézavým | vynalézavou | vynalézavým | |
| plural | ||||
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | vynalézaví | vynalézavé | vynalézavá | |
| genitive | vynalézavých | |||
| dative | vynalézavým | |||
| accusative | vynalézavé | vynalézavá | ||
| locative | vynalézavých | |||
| instrumental | vynalézavými | |||
Derived terms
Further reading
- “vynalézavý”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “vynalézavý”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “vynalézavý”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025