čtveračivý
Czech
Etymology
From čtveračit + -ivý.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈt͡ʃtvɛrat͡ʃɪviː]
- Hyphenation: čtve‧ra‧či‧vý
Adjective
čtveračivý (adverb čtveračivě)
Declension
| singular | ||||
|---|---|---|---|---|
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | čtveračivý | čtveračivá | čtveračivé | |
| genitive | čtveračivého | čtveračivé | čtveračivého | |
| dative | čtveračivému | čtveračivé | čtveračivému | |
| accusative | čtveračivého | čtveračivý | čtveračivou | čtveračivé |
| locative | čtveračivém | čtveračivé | čtveračivém | |
| instrumental | čtveračivým | čtveračivou | čtveračivým | |
| plural | ||||
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | čtveračiví | čtveračivé | čtveračivá | |
| genitive | čtveračivých | |||
| dative | čtveračivým | |||
| accusative | čtveračivé | čtveračivá | ||
| locative | čtveračivých | |||
| instrumental | čtveračivými | |||
Related terms
- čtverácký
- čtverák
Further reading
- “čtveračivý”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “čtveračivý”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “čtveračivý”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025