řečník

See also: rečnik

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech řěčník, from Proto-Slavic *rěčьnikъ, by surface analysis, řeč +‎ -ník.

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈr̝ɛt͡ʃɲiːk]
  • Rhymes: -ɛtʃɲiːk
  • Hyphenation: řeč‧ník

Noun

řečník m anim (female equivalent řečnice, relational adjective řečnický)

  1. orator
    Synonym: rétor
  2. speaker
    Synonym: mluvčí

Declension

Declension of řečník (velar masculine animate)
singular plural
nominative řečník řečníci
genitive řečníka řečníků
dative řečníkovi, řečníku řečníkům
accusative řečníka řečníky
vocative řečníku řečníci
locative řečníkovi, řečníku řečnících
instrumental řečníkem řečníky

Derived terms

Further reading

This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.