řešit

See also: resit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *rěšiti.

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈr̝ɛʃɪt]
  • Rhymes: -ɛʃɪt
  • Hyphenation: ře‧šit

Verb

řešit impf (perfective vyřešit)

  1. to deal with, address
  2. to discuss
  3. to bother
    Proč to pořád řešíš? ― Why do you keep bothering about it?
    To neřeš ― Don't bother about it.

Conjugation

Conjugation of řešit
infinitive řešit, řešiti active adjective řešící, řešivší


verbal noun — passive adjective —
present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person řeším řešíme — řešme
2nd person řešíš řešíte řeš řešte
3rd person řeší řeší — —

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive řešit.

participles past participles passive participles
singular plural singular plural
masculine animate řešil řešili řešen řešeni
masculine inanimate řešily řešeny
feminine řešila řešena
neuter řešilo řešila řešeno řešena
transgressives present past
masculine singular řeše řešiv
feminine + neuter singular řešíc řešivši
plural řešíce řešivše

Derived terms

Further reading

Anagrams

This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.