Czech
Etymology
Inherited from Old Czech řičěti. Related to rуčеt, which is from Proto-Slavic *rykati (“to growl, grumble”).
Pronunciation
Verb
řičet impf
- to neigh (of a horse, to make its cry)
- Synonyms: ržát, řehtat
1931, Vladislav Vančura, Markéta Lazarová:Býti sprovozen z krásného světa jen proto, že jste kdysi viděli přecházeti pluk pod prapory, jen proto, že zvoní podkova, jen proto, že jezdec zakládá ruku v bok, jen proto, že si dívky zacláněly oči, když řičel kůň prožluklého korneta!- (please add an English translation of this quotation)
Conjugation
Conjugation of řičet
| infinitive
|
řičet, řičeti
|
active adjective
|
řičící
|
| verbal noun
|
—
|
passive adjective
|
—
|
| present forms |
indicative |
imperative
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| 1st person
|
řičím |
řičíme |
— |
řičme
|
| 2nd person
|
řičíš |
řičíte |
řič |
řičte
|
| 3rd person
|
řičí |
řičí |
— |
—
|
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive řičet.
| participles |
past participles |
passive participles
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| masculine animate
|
řičel |
řičeli |
řičen |
řičeni
|
| masculine inanimate
|
řičely |
řičeny
|
| feminine
|
řičela |
řičena
|
| neuter
|
řičelo |
řičela |
řičeno |
řičena
|
| transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
řiče |
—
|
| feminine + neuter singular
|
řičíc |
—
|
| plural
|
řičíce |
—
|
|
Further reading